Moje maminka zhruba v půlce července našla na svých fuchsiích zelenou housenku a obrátila se na mě s žádostí jestli ji dám někam pryč. První co mě zaujalo byla její velikost, která činila zhruba 8 centimetrů, dále krásná zelená barva a vzory velkých falešných očí u její hlavičky. Přesto, že to působilo až děsive, nešlo jí upřít jistou formu krásy. Proto mě napadla myšlenka chytit si ji do sklenice od okurek a zkusit si ji odchovat. Vzal jsem tedy sklenici, do víčka udělal několik dírek pro přísun vzduchu, do spodu sklenice jsem dal hlínu, větvičku a nějaké lístky a opatrně jsem housenku přendal z fuchsie do sklenice. Následně jsem ji šel ukázat mojí přítelkyni se slovy, že pro ní mám překvapení v podobě nové roztomilé kamarádky =) Přítelkyně si ji okamžitě zamilovala a tak bylo jasně rozhodnuto, necháme si ji. Nevěděli jsme, které všechny rostliny můžou být její potravou a proto jsme natrhali různé lístky mnoha rostlinek, včetně několika z maminčiných fuchsií, které nám ochotně věnovala. Bylo poznat, že i ona si po bližším seznámení naši housenku najednou zamilovala =) Poté jsme se vydali s přítelkyní hledat na internet nějakou volně dostupnou databázi housenek, abysme zjistili copak to máme za "drobečka".

Jedinou databázi housenek s fotografiemi se nám podařilo nalézt zde:
http://janzen.sas.upenn.edu/Wadults/searchcat2.lasso

Problém byl, že databáze byla velmi rozsáhlá a najít mezi tolika druhy naši housenku podle fotek by zabralo příliš mnoho času. Naštěstí ta naše měla jakési specifické znamení, a to trn na konci svého těla, který jsme nacházeli pouze u čeledi "Sphingidae", tedy Lišajovití. Bohužel i po prohledání celé čeledi Sphingidae na zmíněných stránkách jsme nenalezli žádnou housenku, která by vypadala jako ta naše. Částečně jsme se tak smířili s tím, že máme krásnou housenku u níž ale vůbec netušíme, co se z ní vylíhne. Dali jsme tedy housence alespoň vlastní jméno a to příznačně "Maličká" =)

Poté co jsme se vydali na cestu od mojí maminky k mamince přítelkyně jsme zjistili, že se Maličká dala do papání a to jediné co jí chutnalo byly pouze lístky fuchsie. Naštěstí i maminka mojí přítelkyně pěstovala na zahradě fuchsii a tak jsme nepatrně doplnily zásoby potravy pro naši Maličkou a vydali se směr Praha.

Druhý den ráno jsme zjistili, že Maličká všechno snědla, a začalo nám vrtat hlavou, co jíného bysme jí sehnali k jídlu. Rozhodl jsem se pořídit jí také nový domeček, a to o něco větší plastovou průhlednou nádobku s uzavíratelným víkem. Poté co jsme housence připravili její nový domeček jsme natrhali venku lístky všeho možného co jsme našli v parku a doufali jsme, že jí něco z toho zachutná. Bohužel z našeho bohatého menu sice všechno malým kousnutím ochutnala, ale tím to skončilo. Bylo tedy jasné, že někde musíme sehnat fuchsie.

Druhý den jsme se tedy vydali do květinářství s dotazem, zda mají fuchsie. Paní prodavačka říkala, že má poslední dvě, ale že už je na ně dost pozdě a proto vypadají jak vypadají a nabídla nám je za 30Kč/kus. Na dotaz jestli víme jak fuschie správně pěstovat jsem odvětil, že není třeba, že je potřebujeme pro housenku, což paní trochu vyvedlo z míry, neb se ještě nesetkala s tím, aby si u ní někdo kupoval kytku jako potravu pro housenku =)

Po příchodu domů jsme Maličké pár lístků omyli a dali jí je do domečku. Ta se do nich následně s pořádnou vervou pustila, což můžete vidět i zde na videu:
http://www.youtube.com/watch?v=t1kYOj1nt4U

Rychlost s jakou Maličká dokázala pojídat lístky byla skutečně obdivuhodná a stejně tak i množství jaké spořádala.

Snažili jsme se jí pravidelně dávat dostatek potravy, vlhčit jí půdu a zbavovat domeček výkalů, které produkovala. Doufali jsme tak, že děláme maximum pro to, aby se mohla v brzké době zakuklit. Užili jsme si s ní i srandu, protože nám v domečku předváděla pomocí svých nožiček a přísavek zajímavé "akrobatické kousky", které jí někdy nevyšly a tak z větvičky žuchla na zem. A pokud jsme ji nějak nechtěne polekali, dokázala s sebou velmi rychle trhnout jako když někoho opravdu pořádně polekáte.

Ubíhaly dny a Maličká papala a papala, když tu jeden den, přesto že měla dost lístků v domečku najednou odmítala cokoliv jíst a jen pořád pobíhala kolem dokola domečku. Tušili jsme, že se asi chystá zakuklit. Její zmatečné pobíhání a odmítání potravy trvalo asi dva dny. Poté jsme najednou zjistili, že si připravila takový úkryt z malého množství hlíny, lístků a s troškou svého zámotku, do kterého se skryla. Vypadalo to tak, že už se opravdu chystá kuklit, jenže ona nic, jen tam pořád byla zalezlá a nijak se nepohybovala, ani se nijak neměnila v kukličku. To nás trochu zneklidnilo a začali jsme o ní mít strach, přeci jen nám přirostla za těch několik dní k srdci a najednou to vypadalo, jak když si vykopala vlastní hrobeček. Když už to trvalo příliš dlouho, rozhodli jsme se zjistit, jestli je stále živá a lehce jsme poodkryly její úkryt a opatrně do ní drkly, na což k naší radosti reagovala svým obvyklým polekaným trhnutím. Veděli jsme alespoň, že stále žije!

A konečně další den se nám ji povedlo přistihnout při tom, jak ze sebe svléká kůži a využívala k tomu opět svých trhavých pohybů. Když byla celá stará kůže pryč, konečně započala svůj proces kuklení, čímž nám udělala velkou radost. Do večera toho dne už jsme tak neměli krásnou zelenou housenku, ale bledě-hnědou roztomilou kukličku =)

Někdy v té době se také čirou náhodou povedlo mé přítelkyni najít na internetu obrázek housenky, která nebyla sice zelená ale hnědá, ovšem všechny ostatní rysy měla stejné jako ta naše. Z informací u obrázku jsme zjistili, že se jedná o housenku Lišaje vrbkového a dočetli jsme se, že jeho housenky jsou hnědé a ve výjimečných případech i zelené! My měli právě tu výjimečnou zelenou =) Konečně jsme tedy věděli, co by se nám to mělo vylíhnout za okřídlenou "potvůrku". Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) je krásný noční motýl, s rozpětím křídel kolem šesti centimetrů a nádherným růžovým zbarvením chloupků. Dle obrázků na internetu vypadal opravdu hezky a tak jsme se o to víc těšili, až se nám vylíhne. Bohužel jednou z informací, kterou jsme se dočetli bylo, že tato kukla, přečkává zimu, motýl se tedy líhne na jaře a tak jsme se museli připravit na dlouhé čekání.

O to větší překvapení bylo, když jsem zanedlouho jeden den přišel domů z práce, podíval se na naši kukličku a zjistil, že je prázdná! Trochu jsem se zděsil, protože jsem nepočítal s tak brzkým vylíhnutím a nechával jsem nádobku otevřenou, tedy bez víka pro lepší větrání. Rozhlédl jsem se po místnosti, ale motýlek nikde. Naštěstí jsem druhým pohledem na prostor nádoby odhalil, že náš motýlek sedí na jedné z větviček zapíchnutých do hlíny a nikam naštěstí neuletěl. A byl to skutečně on, nádherný růžový Lišaj vrbkový v celé své kráse. Jen tak si seděl na větvičce a nijak nevěnoval pozornost mé přítomnosti a mému údivu nad tím, že už se vylíhl a jak je krásný. Až teprve večer, když jsem šel spát, tak asi minutu po zhasnutí světla jsem najednou uslyšel drnčivý zvuk, lišaj se probral a začal hledat cestu z tou dobou už uzavřené nádobky. Zvuk jeho křídel a snahy uniknout je tak hlasitý, že ho musím dávat na noc na chodbu. Ale stačí jen rozsvítit a hned přistane a je zase klid... dokud nezhasnete =)

Teď už jen čekám na víkend, kdy ho odvezu ukázat své přítelkyni a poté se s ním společně rozloučíme a se slzou v oku ho vypustíme do volné přírody, kde snad najde nějakou potravu. Zatím jsem mu nabídl pomerančovou Fantu, neb je v ní hodně cukru, a pokud by mu nevoněl syntetický pomeranč, má hned vedle trochu čisté vody s cukrem. Víc pro něj bohužel udělat nemůžu, protože rozkvetlou fuchsii už neseženu, ale dle informací na internetu by měla voda s cukrem stačit.

Tak to je zatím příběh naší krásné zelené housenky "Maličké", kterou jsme našli 18.07.2010. Po deseti dnech (28.07.2010) se nám zakuklila a po dalších třinácti dnech (10.08.2010) se vylíhl krásný noční motýl.

Byl jsem tak svědkem malého zázraku přírody, kdy během tří týdnu prošel jeden tvoreček třemi rozdílnými stádii života, z housenky na kukličku a z kukličky na imágo. Jediné stádium, které jsem tak bohužel nestihl je původní vajíčko.

Fascinuje mě, kolik práce, kolik proměn je třeba k tomu, aby vznikl finální tvoreček, tedy motýl a upřímně musím říci, že jsem moc rád, že jsem mohl tenhle proces, tuhle zvláštnost života hmyzu spojenou s jeho jedinečnou krásou spatřit na vlastní oči... díky "Maličká", respektive teď už "Maličký"! =)

Základní informace o Lišaji vrbkovém najdete zde:
http://motyli.net/sphingidae.php?lepidoptera=deilephila-elpenor

Informace k chovu housenek a motýlů zde:
http://motyli.net/clanky.php?about=o_chovu_motylu